Návrh nového stavebního zákona, aneb vážení, to je zase hokej…

Návrh nového stavebního zákona postoupil v Poslanecké sněmovně dne 2. 4. 2021 do závěrečného třetího čtení. Navzdory pokročilému stavu hry je bohužel jasné pouze to, že jasné není nic, kromě původního zadání požadované úpravy stavební správy: jedno povolení - jedno razítko - jeden úřad.

Novým návrhem se veřejnosti (jak jinak) slibuje, že stavební řízení a povolovací procesy se výrazně urychlí. V praxi toho má být dosaženo tím, že menší skupina údajně koordinovaných státních úředníků zvládne potřebné procesy rychleji a přijatelněji než nyní skupina údajně nekoordinovaných úředníků obecních samospráv. Lékem proti neduhům tedy má být opět centralizace státní správy. Zdálo by se, že stát je přímo předurčen splnit takový slib. Nebo snad nepředstavuje se svým robustním úředním aparátem etalon efektivního řízení?

Hlavní podstatou povolovacího procesu je koordinace několika často protichůdných zájmů, a tedy i vyřešení nevyhnutelných konfliktů (například požární bezpečnost si žádá zeď a památková péče zase okno nebo ochrana přírody si žádá zachování přírodního prvku přes který má vést dálnice). Nesměle zde proto čtenáře požádáme, zda by si dokázal určit jednu oblast, ve které stát na rozdíl od obce/kraje (vy)řeší kolize a konflikty rychlým a efektivním způsobem, který je prost obav o střet zájmů či klientelismu, a který i z centra dohlédne do všech koutů naší krásné země.

V současné době je nutné stavební záměry posoudit z pohledu jejich souladu s veřejnými zájmy vyplývajícími z právních předpisů, mezi které patří například ústavní právo na příznivé životní prostředí a s tím spojená ochrana přírodního bohatství a šetrné čerpání omezených přírodních zdrojů, určená územní podoba dané obce nebo nezbytné bezpečnostní podmínky staveb. Tyto veřejné zájmy hájí specializované orgány a vrcholným orgánem je v dané oblasti vždy příslušné ministerstvo. Specializované orgány pro povolovací procesy vydávají tzv. stanoviska dotčených orgánů, která jsou pro stavební úřad a záměr závazná.

Nově se navrhuje, že ochrana veřejných zájmů u staveb proběhne interně v rámci stavebního úřadu samého jeho vlastními odbornými pracovníky (integrace dotčených orgánů). Navrhovatel předpokládá, že ze specializovaných orgánů se přesune část úředníků/odborníků do stavebních úřadů, ve kterých budou zastupovat daný veřejný zájem. Specializovaný úřad zůstane zachován a bude napříště hlídat veřejný zájem ve zbytkové množině případů (vše, co se netýká staveb). Neboli o stavebních povolovacích procesech bude napříště rozhodovat jeden úřad, který si veřejné zájmy vyhodnotí interně. Nejvyšším orgánem nové stavební správy se stane Nejvyšší stavební úřad, jehož předsedu bude jmenovat vláda.

Tedy zatímco doposud se při případném konfliktu zájmů na ochranu přírody, kultury a společenského rozvoje musely dohodnout tři resorty, nově postačí rozhodnutí jediného úřadu ovládaného vládou. To si můžeme připodobnit k situaci, kdy by státní rozpočet napříště připravovalo výlučně ministerstvo financí bez návrhů a komentářů ostatních resortů a schvaloval by jej premiér bez následného schválení poslaneckou sněmovnou. Jak by takový státní rozpočet asi vypadal? Podle toho, jaký by byl premiér.

Kam vedou podobné integrační či centralizační snahy můžeme názorně demonstrovat příkladem z Brazílie. 1. ledna 2019 se zde stal prezidentem Jair Bolsonaro, který je přesvědčen, že tato země nemá blokovat využití deštného pralesa v zájmu světa na úkor Brazílie. A tento postoj od začátku svého funkčního období poměrně úspěšně realizuje mnohými kroky. Mezi ně patří omezení kompetencí a rozpočtů příslušných agentur na ochranu přírody a biodiverzity a přesun příslušného odboru ministerstva životního prostředí - Servico Florestal Brasileiro do Ministério do Meio Ambiente - pod ministerstvo zemědělství, kde dotčení úředníci také mají hájit a hájí zájmy deštného pralesa. A světe div se, deštný prales hoří a ubývá rekordním tempem, samozřejmě však na základě řádně prověřených a schválených projektů. Centralizace moci je velmi efektní nástroj, dokud jej však nedáte do rukou někomu, kdo jednostranně upřednostňuje určitý zájem na úkor všech dalších oprávněných zájmů, v krajním případě pak přímo do rukou šílence. V případě decentralizované a dobře fungující moci šílenec v čele zas až tak vadit nemusí, protože jej ostatní prvky mohou vyvážit.

Předkládaný nový zákon tedy neobsahuje žádný zázračný nástroj, jak vzniklé kolize rychle závazně spravedlivě rozřešit. Pouze mění procesy tak, aby se všechny tyto kolize slily do jediného rozhodnutí jediného státního úředníka, přičemž hlavním veřejným zájmem zde je rychlost.

Budeme tedy mít možná jedno rychlé rozhodnutí, z jeho obsahu a odůvodnění se však zježí vlasy na hlavě všem. A v této fázi se proto všichni přesunou před správní soudy, které zamotané klubko plné problémů začnou teprve rozplétat (a lze předpokládat, že daná rozhodnutí i rušit). Hurá.

I další řádky návrhu nového stavebního zákona přinášejí jisté mrazení v zádech. Zákonodárce se nově natolik obává, že bychom se vlastnoručně zhotovenými přístavky patrně mohli zabít, že bude vyžadovat i u takovéto stavby profesionální stavební dozor. O ulehčení veřejnosti například v tom, že nebudeme napříště již rozlišovat mezi pergolou a přístavkem plnícím funkci pergoly, jak tomu činí dnes metodický pokyn MMR, protože veřejnost rozdíl většinově nevidí nebo nechápe, si bohužel můžeme nechat zdát. Naopak veřejnost se musí připravit na podstatné zpřísnění režimu. Správné odlišení staveb je totiž významné pro otázku, zda-li je nutný povolovací proces (a tedy projektová dokumentace, závazná stanoviska všech dotčených orgánů a souhlasy přejících sousedů) či nikoli, a zda-li tedy na zahradě máte černou stavbu či nikoli. Doposavad nemusely být následky ze špatného určení až tak fatální, protože případně chybějící povolení bylo možné dodatečně zajistit. Veřejnost se však v novém návrhu stavebního zákona stává obětním beránkem v boji proti černým stavbám, které se státu nedaří odstraňovat. Navrhovatel si z kdovíjakého důvodu myslí, že problém černých staveb patrně spočívá v dodatečném řízení o povolení stavby, kdy zřejmě stavební úřady nedostatečně rozhodují, že stavbu dodatečně povolit nelze. Případně je navrhovatel rovnou přesvědčen o tom, že občané jsou v tomto utrženi ze řetězu, když povolení mohou získat dodatečně, a je proto potřeba je k řetězu zpět připoutat.

Položíme nyní čtenáři další otázku - proč by stát nemohl dodatečně povolit stavbu, kterou je podle právních předpisů možné povolit, a proč by se pak neměl spokojit pouze s pokutou za nedodržení stanoveného postupu? Navrhovatel žádný důvod zjevně nenašel, a proto navrhuje, aby dodatečné povolení černé stavby bylo možné vydat pouze v případě, že stavebník byl v dobré víře. Myslíte-li si, že jste byli v dobré víře, pokud jste si pouze nesprávně mysleli, že váš přístavek plnící funkci pergoly nevyžaduje povolení, pak jste na omylu, a můžete začít připravovat demoliční četu. Dobrou víru totiž správnímu úřadu prokážete pouze tak, že budete mít v šuplíku předchozí vyjádření úřadu o tom, že povolení nepotřebujete nebo že jste stavěli na základě rozhodnutí, které bylo následně zrušeno. Neznalost zákona neomlouvá, a milý občane, snad si to napříště zapamatuješ. A na černé stavby, které tě tolik dráždí, a které stát či obec neodstraňují nuceně či záměrně kvůli nedostatku kompetencí nebo finančních prostředků, budeš nevěřícně zírat i nadále.

Logiku, proč zákonodárce volí na veřejnost bič, podle kterého vás nesprávný výklad nebo neznalost stavebního zákona stihne nejen pokutou, ale i zbořením stavby, nehledejte. Lze jen popřát pevné nervy pro případy, kdy budete mít stále dostatek energie a touhy zbořenou stavbu znovu postavit po předchozím úspěšně absolvovaném stavebním řízení.

Oklešťováním práv se projevují i další záležitosti. Lhůty pro soudní přezkum se totiž krátí. Žalobce bude mít nově pouze měsíc na podání žaloby a 2 měsíce na její doplnění. Podklady pro svá žalobní tvrzení proto budete muset začít připravovat rozhodně před vydáním očekávaného/neočekávaného rozhodnutí, vezmeme-li v úvahu například současné čekací lhůty na znalecké posudky a jiná posouzení. Milí žalobci, zde si proto prosím připravte věštecké koule, které vám zobrazí konkrétní obsah správního rozhodnutí, protože tento obsah při navrhovaném nastavení může také vypadnout z interních pondělních porad na stavebním úřadě. A skutečnost, že pak ona správní žaloba bude dalších x měsíců, ne-li let, ležet na příslušném soudě, prosím přejděte s nadhledem zkušeného jogína.

Výčtem efektních (nikoli již efektivních) „zrychlováků“ stavebního řízení bychom mohli samozřejmě pokračovat na dalších několika stránkách (například obdivuhodný zásek do systému správního soudnictví v podobě možnosti soudu změnit rozhodnutí stavebního úřadu). Nechceme však pokoušet další trpělivost čtenáře.

A protože závěr má být pozitivní, věřme a přejme si, aby bez ohledu na přijetí či nepřijetí návrhu nového stavebního zákona, byly na stavebních a jiných správních úřadech v České republice k nalezení osoby, kterým nebudou lhostejné či neznámé základní zásady jejich činnosti ukotvené v § 2 správního řádu, a které budou mít odvahu, chuť a energii je ve státní správě i nadále prosazovat (bez ohledu, v které budově se zrovna nacházejí, a který nadřízený jim velí). Pak bychom totiž potřebovali pouhý zlomek z vynalézavé zákonodárné činnosti, a ještě menší zlomek činnosti přezkumné. A to by teprve byl zemský ráj to na pohled.